nazev

 

ÚVOD

MAGIE

TAROT

ASTROLOGIE

POEZIE

 

 

TOPlist

FOTOGRAFIE

KONTAKT

Meditace - část I.

O meditaci...  Část I.
Pohledem laika..

Meditace je krásná na začátku, uprostřed, a nakonec - neříkám však, že je jednoduchá..

   Jsou chvíle, kdy si každý z nás uvědomí potřebu  naplnění. Nalezneme v sobě pocit neuspokojení, jakési vnitřní prázdnoty. Může to vyplynout jak  z nedostatku, tak z přebytku materiálních věcí.emocí, strachu.prostě ten pocit nenaplnění je náhle tady. A co teď s tím..? začínáme se více rozhlížet kolem sebe, ptáme se - oťukáváme své okolí - jen opatrně. To je začátek Hledání - dobrý začátek. Vstupujeme, byť velmi nesměle - do řeky Poznání.ta je plná nástrah, plná falešných proudů, převozníků bez vesel - slibujících výlet na Druhý břeh.
Už nevím sám  kdy má chodidla vstoupila do této řeky. Byl to zvláštní pocit.

 A začaly se dít věci.nespočet rádců, samozvaných proroků, těch zasvěcených do" tajných učení".Byl jsem zmaten.skoro odhodlán vylézt na nejbližší břeh - prostě pryč z této řeky.ta vás jen tak lehce nevydá...jednou jsme okusili sílu jejího toku.
  Hledal jsem brod, který mi dá možnost odpočinutí. V dálce - stál muž v oranžovém rouchu. Buddhistický mnich - usmál se na mne a zval na šálek čaje uprostřed proudících vod. Jeho vnitřní klid - hloubka modrých  očí mne probodávaly. Cítil jsem se nahý před tímto mužem.

 A mnich začal vyprávět o meditaci..  Jeho slova byla plná Pravdy, varování, logiky, moudrosti.Vyprávěl dlouho - vnímal jsem, jak  do mne proniká klid a přesvědčení. Už jsme nestáli v proudu řeky - jen kolébavý pohyb plující loďky dával tušit, že řeku Poznání jen tak neopustím.
  Hluboce zasažen mnichovým vyprávěním  se ten malý našeptávač sídlící kdesi ve mně začal třást zimnicí. Obávaje se o svůj trůn- falešný král - tedy mé ego - třesoucí se strachy.

  Byly to první náhledy pro mé další kroky v hledání. Možná jsem měl štěstí - možná to tak psal osud sám, ale po roce od setkání s mnichem jsem odcestoval na daleký východ od naší malé země. Rozhodnut poznat co nejvíce život v buddhistickém klášteře- poznat sámsebe - nakolik jsem zbabělým romantikem.

 Zkušenost života laika v buddhistické kultuře může být vnímána různými pohledy. První je střet dogmat, které si sebou člověk přinese, kdy srovnává, protestuje, brání se. Taky určité nepohodlí - z našeho pohledu - vstávání ve čtyři hodiny ráno za burácení klášterního gongu, stereotypní strava dvakrát denně, dlouhé sezení v meditačním sedu, bolavá záda.Každý den jsem chtěl utéct. Neskutečná dřina.
  Pak přijde pochopení. Pochopení detailů - proč vstávat tak brzy, proč to stále stejné jídlo, proč pracovat s bolestí.uvědomění si kauzalit příčin a následku.

Meditace je jediná dřina, které stojí za to..

Meditace není relaxací, není kontemplací. Meditace je poznávání přítomného okamžiku - bez myšlení, bez lpění. Prostě jen sedět a vnímat veškeré počitky, myšlenky, zvuky, svůj dech - to vše bez přichycení...nechat plynout.
Postupně se člověk dostává do hlubšího poznání, jakoby přiložil mikroskop sám na sebe a objevuje další a další části sebe sama. Během tohoto poznávání se mohou otevírat staré rány - ty vytěsněné, ještě s větší bolestí. Dostáváme tak obrovskou možnost hojení. Nastane konfrontace se smrtí - pochopení významu.
  Není potřeba se bát, pokud provádíme vše s dobrým záměrem a rozhodnutím. Nechtějme létat, číst myšlenky, vidět auru, zažívat euforické stavy. Může se stát i tohle, ale nepřejme si to -síla lpění je mocná. Jděme dál a za jediným cílem.
Cílem poznání - úplné Poznání sebe sama.

Jen poznej svůj dech..
Jen poznej svůj dech,
v něm pohyb bez prostoru
Zlý svět myšlenek na popsaných zdech
Není tak zlý
jen nenechat bez dozoru
V moři se slunce ztrácí
Proč pláčeš?
Jen obrať své oči vzhůru
Vidíš?
Měsíc je sluncem
přes slzy nevnímáš
Jen poznej svůj dech
V něm budeme spolu
Otevři srdce.ať můžu vejít
Pak píseň motýlích křídel zazní
Slyšíš?
Tam - uprostřed všeho,
kde oranžové ticho vládne
našel jsem svůj dech
Kratičký okamžik- do zaznění zvonu.
Pro tu chvíli, pro ten mih
Zkusím vše zas
V něm budeme spolu.
                                                         Jen poznej svůj dech.

 

Na vysokou horu vede bezpočet cest. Jedna je zdlouhavá, pohodlnější pro naše nohy a další strmější s vyšším rizikem.  Všechny však míří na její vrchol. Je jen na nás, kterou cestu zvolíme. Buďme však vždy kritičtí k návodům, dokud nepoznáme jejich pravost.
 Přeji tímto všem hledajícím - nechť nalezneme. Neboť ten, kdo hledá, kdo prosí - ten dojde cíle.
                                                       Hodně Štěstí, poutnici. Olda

               k.oldrich@seznam.cz

Meditace - část II.
Oldřich Klanica

Část II.  Reflexe

 Ve svém okolí potkáváme praktikující jedince. Právě takové, kteří hledají a ve ke svému hledání používají různých forem - meditace, modlitby, jógu, zpěvy manter. Je dobré sledovat své pocity vůči těmto lidem. Co v nás vyvolávají?
  Mnohdy je to respekt, úžas, fandíme jim. Ale pak velmi často přichází odsuzování, cítíme jakousi zášť, žárlivost, zlobu, výtky. Zejména, pokud vidíme chyby těchto hledajících.
  Ano, chyby v jednání, různé formy přešlapů - jsou u hledajících jaksi více zřetelné, podtržené červenou propiskou. A nás to pohltí, začneme odsuzovat:"Vždyť on jezdí neustále na nějaké semináře, zásedy, jen medituje, přitom je ještě větší sobec, než-li byl!"  
  Jaká silná tvrzení! Jak nám dělá dobře střílet do druhých. Netušíme, nakolik hledající bojuje - samozřejmě na své úrovni, nakolik se pere se svými chybami - ty právě o to víc vyplouvají na hladinu. Neb když pereme zablácené prádlo - pak špína jde více vidět.
Pro stromy nevidíme les.
  Jedna z buddhistických reflexí je zaměřená právě na neodsuzování.
Nehodnoťme druhé, neodsuzujme. Dokonce ani sebe sama.
  Malá reflexe: Všímej si svých reakcí na druhé (nejen na praktikující) - hlavně těch negativních.
  Není to náhodou odlesk našich vlastních chyb, negací, které úspěšně potlačujeme, vytěsňujeme? Osoba, na které spatřujeme chyby a vnitřně nás dráždí - může být našim Zrcadlem. Prostě jen plní úkol ukázat nám naši skrytou tvář.
  Je velmi těžké si to přiznat, obrátit pohled. Tohle je velmi silné cvičení při každodenním žití. Zařaďme tuto reflexi coby součást poznávání sebe sama.
Učme se rozpoznávat své reakce na druhé, pitvejme každičkou emoci, jenž vyvolána druhým člověkem nás spaluje.

   Guest House
Být člověk je jako být hostinec, každou chvíli někdo přichází. Radost, deprese, hrubost, hněv - i všímavá pozornost přijde jako nečekaný návštěvník. Přijmi je všechny a přivítej, kdyby se jednalo o zástup utrpení, který násilně vymete celý tvůj dům až do prázdnoty. Přesto zacházej s každým hostem uctivě: možná, že tě připravuje k hlubšímu štěstí. Temná myšlenka, stud, zloba - setkej se s nimi ve dveřích se smíchem a pozvi je dál. Buď vděčný každému, kdo přichází. Protože každý z nich byl k tobě poslán jako průvodce a pomocník.
                                                                       Rumi       (13.stol.Turecko)

 

 Přeji všem putníkům dobrých cest..                   Olda

 

                                                                                                         k.oldrich@seznam.cz

 

ZPĚT

 

 

Něco málo o mé osobě

Deník mystika

Hermes Trismegistos

learnlearn@seznam.cz