nazev

 

ÚVOD

MAGIE

TAROT

ASTROLOGIE

POEZIE

PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ

FOTOGRAFIE

ILUMINÁTI

KNIHA NÁVŠTĚV

KONTAKT

AKTA XXL

TOPlist

Citysearch.cz

 

 

Novinka AKTA XXL!!!!!

 

O všednosti dne
3.2.2010

Stalo se vám někdy, že jste pocítili obrovskou nechuť k jakékoliv činnosti?
Člověk se uzavře do svých myšlenek a vnímá negaci za negací. Říkám si - stojí to za to? Pořád se za něčím honit, budovat, vysvětlovat sám sobě i ostatním, že je dobré žít podle pravidel, které nám naordinovali do naší šedé kůry mozkové už ve škole a dále ji živí koncentrátem nesmyslných zákonů a povinností . Chci to? Chci absolvovat takovou existenci? Co jiného? Hledám alternativu, ale nenacházím. Někde hluboko uvnitř je uvězněna obava ze změny. Změna nemusí vést vždy k lepšímu, ale i k daleko horšímu. Člověk se utápí ve svých idejích a má pocit jisté zákonitosti v průběhu myšlenkových pochodů. Začíná to " co kdyby" a končí to "na to zapomeň".
Nevím jestli to tak prožívá každý, ale já se s tímto problémem potýkám už od mládí.
No a ráno vstanu, obleču se a jdu do práce. Prostě den jako každý jiný s těšením  se na osobu mi blízkou a na teplo rodinného krbu.

Občas se to stane.....
3.2.2010

Sobota 30.1. 2010
Republiku nám pokryla vrstva sněhu, děti nadšeně vískají, silničáři zmateně odhrnují a solí a nám v noci rozbili zadní okénko u auta. Obvolal jsem několik vrakovišť s nadějí, že okno seženu a nic. Zavolal jsem tedy do příslušného servisu, kde mi řekli, že okno bude až ve středu, ale nicméně, že mohu auto zaparkovat u nich. Spadl mi kámen ze srdce. Nedovedl jsem si představit (garáž nemám) jak by Fiat přestál s igelitovou náhradou tři dny venku, nezabezpečen. Auto jsem tedy odvezl a nabručen jak starý medvěd jsem přišel domů. V duchu jsem proklínal neznámou, kriminálně činnou osobu , která mi pokazila celé sobotní dopoledne a ještě mi způsobila finanční újmu.
No dám si kávičku a půjdu si alespoň zakouřit na balkón, řekl jsem si a opřel se do balkónových dveří a.....jejda mrazem zatuhlí olej u kliky mě nemile překvapil, pomohl jsem si tedy ramenem  a skleněná výplň ve dveřích se vysypala. Stál jsem jako opařený, v šoku, neschopen cokoliv říci.....

Úvaha
25.1.2010

Zamýšlím se jak táto civilizace může přežít. Peníze, nepříčetný ateismus, svět bez ideí, lásky a plný falešných frází a prázdných slov. Vím, že peníze jsou úžasný vynález, ale musí být podloženy prací, nebo hodnotou nedostupných drahých kovů a nerostů. V rukou bankéřů a jím sloužících vlád se staly součástí systémového útoku na svobodu občana. Kde je právo na život bez peněz? Postavíte-li si v lese srub a obděláte kousek země, porušili jste zákon. Půdu si musíte koupit a na stavbu potřebujete stavební povolení. Co ale zákon života? Co mám dělat, když se nechci účastnit této frašky. Chci přemýšlet, meditovat, živit sám sebe a svojí rodinu v přírodě, bez stresu, že zítra nebudu mít na zaplacení nájmu, zdravotního a sociálního pojištění a dalších jiných z nekonečné řady poplatků. Jsem člověk, který by nikdy nešel na pracovní úřad. K životu mi stačí to co jsem schopen si sám vytvořit popřípadě to vyměním za věci které neumím. Narážím zde na uvědomění si sama sebe . Denně na svých toulkách městem narážím na bezdomovce (kupodivu žádný z nich není Romské národnosti - mají větší sociální cítění ke svým bližním), vím, že jsou to z velké části opilci, společensky neurození, ale jsou to lidé. Zkoušel jsem se s nimi bavit a spoustu těchto lidí by bylo prohlášeno za blázny a byla by jim odňata svéprávnost, ale nechápu jak společnost, které platím takové peníze (ve všech možných odvodech) se není schopna postarat o jejich základní právo. Mnozí z nich neberou ani podporu. Určitě je mám raději než lidi, kteří jsou zdraví a využívají sociální systém ke své lenosti. O ateismu jsem se zmínil proto, že víra v něco vznešenějšího je pro člověka stejně potřebná jako chléb. Nemyslím víru v křesťanského či jiného boha, ale víru v člověka, který má poslání a to poslání se snaží naplnit. Stačí se pozorně dívat a zjistíte, že věci přírody nejsou žádnou chaotickou změtí informací, ale že vás obklopuje důmyslný systém zákonů přizpůsobený dané lokalitě vesmíru, sluneční soustavy a planet.

Chci stát na stráně Života jako jevu přírody a vesmíru vůbec a proto se bojím, že člověk se stává nevyléčitelným nádorem na Zemi, která mu dala možnost a prostor uvědomit si podstatu svého bytí.

 

Ilumináti
14.1.2010

Protože je spousta falešných proroků, kteří zneužívají lidskou zvědavost, touhu po tajemství a poznání, byla založena skupina Ilumináti na Facebooku, jako protiklad Osudu.cz Jiřího Maška.

Nabízíme zde informace o vědě, esoterii, politice, astronomii a životě kolem nás. Je to diskuzní fórum, kterého se může zůčastnít každý kdo k nám zavítá.

Ilumináti

PF 2010
14.1.2010

PF 2010

Hledání klíče.
10.5.2009
 

Je jaro, příroda se probudila po zimním spánku , ptáci začínají stavět hnízda, stromy se naplnily mízou a člověk je zase vyděšenější. Finanční krize, syntetická prasečí chřipka, globální oteplování, hrozící potravinová  a energetická krize. Vyumělkované fráze, které na nás chrlí média společně s hrozbou terorismu a potřebou sjednotit svět. Uniformita unie a posléze i globální jednota - jedna měna, jeden systém, jedny zákony .

Svoboda jednotlivce i teď už značně pošlapaná se stává loutkou v rukou politiků. Cenzura internetu je na spadnutí, odposlechy telefonů, kontrola financí prostřednictvím bankovních účtů je už běžnou praxí.. Spotřební společnost potřebuje k svému životu koloběh peněz. Tok směnných jednotek, kterými se dá už vyčíslit i lidský život je energií imaginární. Ve fyzice platí zákon o zachování energie a nelze jej obejít , kdyby tohle platilo i v bankovním sektoru, tak už tu banky dávno nejsou.. Ale to není to hlavní, člověk banky k životu nepotřebuje, ty jsou jen výmyslem lidí ovládajících tuto planetu. Člověk potřebuje zemědělce, řemeslníka, a jiné profese které svou prací vytvářejí hodnoty potřebné k životu, nepotřebuje manažery, bankéře, pojišťováky ,obchodní zástupce, tisíce úředníků ve státní zprávě, realitní a akciové makléře a dokonce nepotřebuje ani nepřehledný právní zákon. Život se dá žít s jednoduchými pravidly. Je potřeba obnovit rodinu, to je sociální jistota, to je vklad na stáří. Vrátit se k hospodaření na malých samosprávných celcích.. Je potřeba, aby lidé našli klíč ke smyslu života, k lásce a k pokoře, k domovu, k Zemi na níž žijeme. Bez toho nelze znovu začít. Myslím si , že teď stojí lidstvo na křižovatce a čeká nás velká změna. Zda-li to bude změna k lepšímu, nebo horšímu zaleží jen na nás. Každopádně Orwellovská vize už má základy v Lisabonské smlouvě a v globalizaci tohoto světa. Bojím se a jsem rád, že máme statečného prezidenta, který se nenechal uplatit ani zastrašit vládnoucí elitou tohoto světa. Fandím Irskému národu, který dokázal v referendu říci NE Lisabonské smlouvě a s hrdě vztyčenou hlavou ukázal cestu ostatním menším národům. NE!- otrokářské společnosti, NE! - vládě nadnárodních korporací.

 

Ten kdo tančí v bouři.
13.7.2008
 

Dusno. Starší muž a žena sedící na lavičkách ve stínu stromu si  vzájemně stírají pot z čela.  Slunce bez milosti bičuje krajinu svými paprsky. Svět se zastavil. Vše je jakoby zpomalené, mdlé a líné. Ticho. Ptáci jindy trylkující milostné písně - zmlknuli. Vzduch je nabitý energií. Obloha náhle potemněla a ozvalo se zaburácení hromu. Oblohu protnul první blesk. Vyfotografoval překvapený výraz postarší dvojice a vzápětí rozezvučel krajinu  mohutný rachot hromu. Déšť, první kapky začaly kropit rozpálenou zemi a hned se odpařovaly. Vytvořily mlhavý opar, který se chvěl jakoby zárodek snové vidiny. Vítr sílil, mezi kapky už poletovalo listí a další blesk rozčísl teď už černé nebe. Stál jsem a sledoval tuto sílu živlů, neschopen slova a plný pokory před divadlem, který mi tu nabízela sama podstata tohoto světa. A potom jsem ho spatřil.. Vběhl doprostřed travnatého prostranství mezi stromy. Byl nahý, rozpažené ruce, dlaně otočené vzhůru. Opatrně našlapoval v tanečním rytmu, kolena lehce ohnutá, hlavu v záklonu a otáčel se dokola. V sílícím dešti se od něj voda odrážela a on se smál. Smál se nahlas a jeho smích se rozléhal i zanikal  v střídavě zesilujícím i zeslabujícím vichru. Tanec se zrychloval, tak jak nabývala ne intenzitě bouře. Oblohou zářily blesky  a já tam stál mlčky s dvojicí postarších lidí. Byli jsme zasaženi touto podívanou, mokří, udiveni a zároveň povzneseni nevšedním zážitkem. Nějak tak mimochodem jsem zjistil, že se držíme za ruce....

 

Vzpomínka
5.7.2008

Jan Vidím Tě stát u barového pultu, kde popíjíš své dvě deci bílého. V očích moudrý pohled a zvědavost. Neukojitelná touha poznávat a prosévat tisíce informací svým zvídavým rozumem. Stojíš, lokty máš položeny na pult a hlavu nakloněnou. Nasloucháš a pokyvuješ. Bylo krásné Tě potkat na cestě a i když tvá cesta tu na Zemi již skončila, vím, že jsi obohatil universum o energii, kterou teď tiše přijímám hledíce do nekonečných útrob vesmíru. Odešel jsi náhle a bez rozloučení a já v němém úžasu sleduji tvůj stín jak prochází měsíčním světlem a rozpouští se na temném pozadí hvězdné oblohy. Nashledanou Jane....

Kdo to klepe na dveře....?
27.6.2008
 

Někdo zaklepal .
Otevřel jsem dveře, chodba prázdná.
"Je tu někdo?" Zeptal jsem se.
Žádná odpověď. Pokrčil jsem rameny, zavřel dveře a šel zpátky do pokoje. Sedl jsem si do křesla, vzal do ruky rozečtenou knihu a začal číst.
A znovu ..!
Tentokrát rychlé zaťukání doplnilo škrábání a jakýsi neurčitý zvuk, snad chrapot, nebo něco podobného.
Zůstal jsem sedět a naslouchal. Chvíli nic a potom zase
"Ťuk, ťuk."
Rozběhl jsem se ke dveřím a rychle je otevřel.
Prázdno.
"Je tu někdo!?" znovu jsem zavolal do chodby a zároveň jsem pozorně očima prohledával okolí. Ticho rušilo pouze pravidelné klapání elektroměru.
Paprsek světla pocházející z okna na konci chodby a viditelný díky prachovým částicím se ve vzduchu tetelil a chvěl.
"Haló, je tu někdo?" přerušil jsem ticho a popošel do chodby, abych nahlédl pod zábradlí do nižšího patra. Nikde nikdo.
Slyšel jsem svůj vlastní dech.. A potom..
Najednou mě zamrazilo. Takový ten pocit, že tu nejsem sám, že někdo stojí za mnou. Rychle jsem se otočil. Něco jsem zahlédl. Byl to jen mžik - pohyb stínu. Spíše tušený, ale něco tu bylo. Polilo mě horko. Snažil jsem sám sebe přesvědčit, že se mi to zdálo..
Vběhl jsem zpátky a zavřel za sebou dveře. Rozrušený a plný strachu jsem prozkoumal celý byt, abych se ujistil, že tu se mnou nikdo není.
"Ťuk. Ťuk." Ozvalo se znovu, sotva jsem dosedl do křesla. Zatajil jsem dech.
" Ne, to nemůže být pravda" pomyslel jsem nahlas.
"Ťuk.Ťuk." tentokrát bylo klepání o poznání silnější.
Hlavou mi probíhala jedna myšlenka za druhou a já se těch temnějších snažil hned zbavit.
Vzal jsem do ruky ovladač na televizi a pustil ji.
Zrnění....
Rychle jsem prošel všechny programy, ale všude to samé. Nevěřícně jsem zíral do šedé míhající se obrazovky. Měl jsem strach.
Ťuk,ťuk. Buch!" znělo to silně a naléhavě.
Pomalu a co nejtišeji jsem se přiblížil ke dveřím, zvedl víko od kukátka a přiložil k němu oko.
V tu chvíli mě ovládlo zděšení. Oko které jsem spatřil na druhé straně, nemohlo patřit žádné lidské bytosti. Bylo průsvitné a všepohlcující. A co bylo nejděsivější.. To oko bylo zlé!
Věděl jsem, že to co stojí za dveřmi, nesmí překročit práh bytu.
Otočil jsem klíčem, který jsem pohotově strčil do zámku a vrátil se do pokoje. Schoulil jsem se do křesla a čekal.
Vím, že zlo obchází lidi a klepe na jejich duše. Až ho někdy uslyšíte vy - prosím neotvírejte. ODEJDE!

 

NEW!!!!!!
16.6.2008
 

Tak Vám píši po době více jak půl roku. Za tu dobu se svět zase o něco změnil a změnil jsem se i já. Do mého života vstoupila LÁSKA a já v křišťálově čistém citu se probouzel ze spánku do kterého mě uvrhl můj předcházející život. Člověk začne více vnímat sám sebe. Láska osvobozuje a zároveň spoutává, ale to je dáno vesmírným řádem a bránit se mu je totéž jako nevěřit v život. A tak se po mém boku objevil človíček opačného pohlaví, krásná bytost s něžnou duší, která se mi stala přítelem, milenkou i Ženou ( v tom poslání, které ženě přisoudila moudrá příroda). Po mém druhém boku stanulo dítě, zvídavé, s obrovským potenciálem energie, dravé při osvobozování svých myšlenek a prosazování svého ega. Dítě přirozené a hledající ve svém chápaní prožitků a dostupnosti materiálního světa. Do zhruba sedmi let přebírá dítě karmu své matky a je s ní natolik pevně svázáno, že se cyklicky objevují stejné zážitky .Potom se otevře opona a dítě vstoupí do světa příčin a následků.


Ač nerad i já jsem součástí společnosti ve které žiji a sleduji s nelibostí přehlíživé chování vládnoucí třídy a jde mi mráz po těle, když si představím kam táto společnost spěje.

Štědrý den
24.12.2007
 

Jsou vánoce! Sedím sám a přemýšlím co napsat. Ulice jsou prázdné. Zrovna jsem se vrátil od mamky a tak jsem se prošel přes náměstí. Vánoční ozdoby se třpytily ve výkladních skříních opuštěných obchodů, zavřené okenice tržnicových domků vrhaly stíny na dlažbu a vytvářely podivuhodné ornamenty. Uprostřed náměstí stojí vánoční strom. Je vysoký a štíhlý,opásán blikajícími žárovkami vysílá všem na vědomí, že je tu svátek. V oknech svítí ozdobné reliéfy a lidé asi právě teď dojídají štědrovečerní večeři. Chtěl bych Vám popřát krásný ŠTEDRÝ DEN, spoustu lásky, která se vytrácí, sílu k objevování tajemství života, moudrost k jeho pochopení a zároveň bych chtěl říci, že každý den může být štědrý, když člověk miluje.

Váš Learen

 

DESATERO - Cesta k pravé vůli
14.11.2007
  1. Nikdy nemluv o sobě
  2. Tvé chování budiž přirozené
  3. Ovládej se
  4. Varuj se zlozvyků
  5. Nikdy nezahálej
  6. Mysli pozitivně
  7. Žádej co potřebuješ
  8. Očekávej to o co požádáš
  9. Poznej své pravé Já
  10. Tvoje víra budiž neotřesitelná
Sušení šípků (Růže šípková- Rosa canina L)
04.10.2007
 

Šípky sbíráme ke konzumním i léčebným použitím. Jsou jedním z nejvydatnějších a přitom nejdostupnějších zdrojů vitaminu C. Po dozráni v průběhu září až října, sbíráme šípky tak, ze je otrháváme bez stopek. Sběr šípků je nejlepší před úplným dozraním, protože v teto době mají nejvíc vitaminu C. Trháme je za slunného, pěkného počasí. K sušeni používáme jen zdravé, dobře vyvinuté plody. Odstraníme z nich zbytky kališních plátku. Sušíme ve slabé vrstvě, nejlépe umělým teplem do 60 st.C. Pomalu usušené plody (sušené napr.v pokojové teplotě) ztrácejí hodně vitaminu C. Při vyšších teplotách než 80 st.C šípky hnědnou a často se připálí. Správně usušené mají mít červenou barvu, ovocnou vůni a sladkokyselou chuť. Dobře usušené šípky musíme skladovat v uzavřených nádobách na suchém a chladném místě.
I při dobrém skladovaní klesá obsah vitaminu C, takže šípky starší než jeden rok již nemají léčebný účinek.
Nejznámějším léčebným prostředkem je šípkový čaj. Má příznivý vliv na snižováni horeček, vykazuje mírný močopudný a projímavý účinek. Je výborný pro kojící matky, pro namáhavé pracující, má posilující účinky. Odvar ze šípků pomáhá při krvácivosti dásní.
Při používaní drcených šípků bychom měli cedit pres husté síto, ale nejlépe pres tkaninu, abychom zabránili možnému podráždění sliznice jemnými chloupky.
Čaj můžeme pít po celý rok dvakrát až pětkrát denně.

 
Den Usmíření
27.09.2007
 

Dnes v noci jsem měl sen. Zdálo se mi, že jsem chodil ulicemi města a všichni lidé se usmívali. Z jejich obličejů zmizel stress a nervozita.. Nikde nikdo nespěchal. Lidé si dávali přednost ve dveřích domů a hlasitě se zdravili. Město bylo plné krásné nálady. Supermarkety zely prázdnotou a auta nešla nastartovat. Byl totiž svátek - Den Usmíření. Den, kdy se zapomíná na všechny sváry, den kdy si všichni lidé promíjí a na špatné skutky je zapomenuto. Je smazáno, kdo komu a co provedl. Lidé si odpouštějí a objímají se.
Zdálo se mi o svátku, kde se neoslavuje individualita jednotlivce, hrdinský čin, vznik anebo zánik společenského systému, ale slaví se tu charakter člověka, láska, pokora a umění odpouštět.
Myslím, že nám takový svátek chybí...

 

Světlo, tma a příroda.
14.09.2007
 

Přichází podzim, listí pomalu mění barvu a já stojím nad tou krásou a děkuji za smysl zraku, kterým mě příroda vybavila. Mhouřím oči a přemýšlím o cyklech, kterými  každoročně prochází krajina v tomto zeměpisném pásmu. Jak se probouzí s prvními paprsky jarního sluníčka, barví se do světlezelena a  jak teplo a světlo získává svoji moc, tak tmavne. Kvetou byliny i stromy, aby na vrcholu uměleckého díla přilákali tolik potřebný hmyz . Přímá úměra mezi množstvím tepla, barevností a mnohočetností rozmnožovacích rituálů v našem, námi vnímaném, skromném koutku Universa.
Ale pro opravdový vznik, života je slunce smrtonosné. Vše podstatné se děje ve tmě. Semeno, aby vyklíčilo musí být uloženo v zemi. Pohlavní akt se taky děje ve tmě, stejně jako vývoj embrya. Zkuste na slunci nechat vajíčka, nevylíhnou se a stanou se z nich záprdky. Noc přináší životodárnou vlhkost a ve spánku dobíjí energii. Ranní rosa oživuje svojí vláhou. Proto u starých mudrců byla luna symbolem ženy, matky (bohyně). Tady Staří hledali další klíč k velké arkáně ŽIVOTA. Alchymisté ve svých temných laboratořích čekali, až bude měsíc ve stádii novu, stejně jako báby kořenářky vycházeli do hluboké noci sbírat byliny, protože věděli, že rostlina utržená v noci, má daleko více léčivých vlastností než ve dne, kdy spotřebovává svoji energii.

Procházím  se lesem, dotýkám se stromů a naslouchám tiché písni přírody. Člověk se ještě tak úplně neodcizil a je schopen zachytit tóny starobylého kódu nejvyšší svatyně. Uplyne spousta vody, dní , měsíců a roků, než znovuodhalíme tajemství bytí, ale vím, že ta doba přijde, musí přijít. Jsme vybaveni myslí a tu nám darovalo Universum, ne proto abychom ničili a mysleli jen sami na sebe, ale z důvodů, které jen matně tušíme.

 

Malé zamyšlení nad láskou...
06.09.2007
 

Přišel déšť a je krásné přijímat tuto energii, zvláště, když si uvědomíme, že vysoko nad planetou se rozvíjí Universum a druh tohoto úkazu je opravdu jen záležitostí lokální a tím nemyslím lokálně, jako místo na planetě, ale vesmírnária ( omlouvám se za tento novotvar) jako nositele života.
Někde jsem četl, že existují tři druhy lásky: 

  • EROS - tzv. sexuální nabuzení. Chci tě. Přitažlivost. Miluji tě jako magnet svůj protipól.
  • FILOS - forma opravdového přátelství. Přátelství na život a na smrt.
  • AGAPÉ - všeobjímající láska. Vztah ke všemu co má existenci.
 


Ve svém životě jsem narazil i na lásku Oidipovskou - já jsem a kdo je víc!
Jedna z indicií této samolásky je žárlivost , projevuje se lpěním na majetku, který nikdo nikomu nepřisoudil (možná náboženské a společenské konvence). Jsme lidé a není určeno a ani napsáno co bude a na jak dlouho. Já jsem - to je dogma vlastního ega a zároveň uvědomění si života a sama sebe. My jsme (z hlediska vlastního já), je množné číslo, které je vždy subjektivní, dle pocitu jedince.

Chytněme se tedy všichni za ruce (alespoň pomyslně) a zkusme prožít AGAPÉ v té pravé podstatě, k potřebě věcí příštích, k užitku časů budoucích a pomysleme co nejsrdečněji na celou existenci našeho Universa.

 

Hodně Světla - Váš Learn

V Olomouci při celodenním dešti u otevřeného okna.

K zamyšlení....
05.09.2007
 
 

Chodím světem a hledám pravdu. Hledám ji v přírodě, v člověku, v Universu, ve filozofii, v náboženstvích i ve vědě. Tyto stránky jsem nazval esoterická kultura a vnímání světa, ne proto, že si myslím, že existují věci tajemné, ale protože si myslím, že jsou věci skryté a věci do kterých společnost a civilizace ještě nedorostla. Stopy mě vedou k dávno zaniklým civilizacím, kdy člověk ještě spojený s přírodou, žil v kolektivním vědomí. Dnes je hlavním atributem člověka - jeho ego. Dovedu si představit, vesničku, která má zhruba tři sta obyvatel, má políčka, hrnčíře, kováře atd. Vede ji rada starších a výchova dětí je citová, neagresivní a kolektivní  Učí se tu láska ke všemu co nás obklopuje. Každá bylinka, každý živočich má své místo na této planetě. Populace je vázána prostorem a přemnožení znamená hlad a nedostatek.
Není proč vytvářet nadhodnoty, není proč se obohacovat,  lidé tu pracují společně zhruba tři hodiny denně. ...... Tady kvete umění, láska a spolunáležitost.

Numerologie - můj názor.
23.08.2007
 

Včera jsem byl přítomen rozhovoru, kde se bavily dvě dámy a rozebíraly numerologii. Nechtěl jsem poslouchat ( jsem slušně vychován) a tak jsem zaslechl jen střípek jejich diskuze. Mluvily o datumu narození , že se to sečte a hle, už víte kdo jste a jaký máte osud. Hned večer jsem nahlédl do učených knih. Žel v  knihách, které vlastním jsem nic nenašel  a tak jsem musel hledal na internetu. A tam toho bylo.....
Přemýšlel jsem jak může někdo, podle čísel z datumu narození vůbec něco určit (pokud se datum nepřevede do postavení hvězd, kde vznikne sférická konstanta). Když jsem si podle návodu spočítal sám sebe (dnes počítáme podle gregoriánského systému, tedy od Krista) a potom si rok narození převedl do židovského a juliánského kalendáře, vždy mi vyšlo úplně něco jiného. Kolik existuje kalendářů na Zemi, tolik mám osudů a tolikrát jsem jiným člověkem, alespoň podle numerologie. Ještě si můžu hodit kostkami. Smutné..
Smutné je i to, že se tím někteří lidé živí.

Karta Blázen - 0
21.08.2007
 

O vizionářích se vždy mluvilo jako o bláznech. Vzdušný symbol tu představuje vakuum, vztah mezi vnitřním a vnějším světem. Rozum, jako věčné zatracení. Slepá ulička. Inspirace je v šílenosti!! Vzpomeňte si na lidi, kteří svoje šílenství nesli jako standartu a lidé před nimi padali na kolena. Byli milováni i nenáviděni (Mojžíš,Abraham, Marx, Hitler, Napoleon, Ježíš). Jaký je rozdíl mezi osvícením a bláznovstvím? Díky těmto lidem se mění epochy,  ať v dobrém či špatném. Jejich vize jsou přetavena v učení. Z učení se stává dogma. Přichází něco nového, proto ta nula na kartě.

Karta sama o sobě nemá svůj přímý výklad. Ten leží v podvědomí každého jednotlivce a liší se případ od případu. Smysl a poznání každé karty se vyvíjí ruku v ruce se zkušenostmi člověka a člověk jí během věku přisuzuje nové atributy. Symbolika je daná a je hluboko zašifrovaná v dvaadvaceti listech VELKÉ ARKÁNY. Vše se tu vzájemně doplňuje a jen opravdovému zasvěcenci se otevře jejich smysl. Je na Vás, aby jste svými příběhy doplnily tuto kartu....

Deja vu
16.08.2007
 

Když jsem byl malý kluk a myslel jsem si, že je všechno v mém životě opravdové a ve svých snech jsem mohl být vším co jsem si dokázal představit, byl jsem šťastný. Když člověk umí snít, je to krásné a já teď závidím dětem, protože aspoň na chvíli ve svých vidinách mohou  dělat to, co opravdu chtějí a navíc to skutečně prožívají. Nemají ještě přesně vytýčenou hranici mezi reálným světem a fantazií.

Člověk má někdy dojem, že našel něco, co mu už nikdy nikdo nemůže vzít. Hýčká v sobě ten pocit štěstí a krásy, je omámen představou blažené budoucnosti, je prostoupen láskou. Prostě když najdete druhou polovinu své duše, změní se svět kolem vás. Ale jen pro vás... Někdy člověk musí obětovat vše co má a čemu věří v zájmu toho, koho miluje.


Stojíme na kopci a držíme se za ruce, krajina pod námi je zahalená mlhou. Někde dole je cíl naší cesty. Matně tušíme směr . Bílé moře houstne a cesta před námi je plná močálů, divokých zvířat a stínů. "Musíš se vrátit Lásko, stezka nazpět je bezpečná , máš tam domov a lidi, kteří tě milují. Vrať se Lásko. Je to prosba. Dál musím jít sám!"

V ruce držím devítku velké arkány, je mi souzena. Byla zalepená v obálce, pamatuješ?

Dnes v noci jsem zemřel
Jen myšlenky žijí
Tak prosím tě osude
O eutanázii

Zamyšlení ...
15.08.2007
 

Jsou čtyři hodiny ráno. Z okna slyším první tramvaje a představuji  si rozespalé lidi, kteří jedou vstříc dalšímu pracovnímu dni. Zhruba za hodinku se probudí ptactvo a svým zpěvem posvětí východ slunce. Říkám si, že člověk je zase o den starší. Nejsem žádné ranní ptáče, ale dnes jsem nějak nemohl dospat. Přemýšlel jsem, co nám vlastně nabízí život, proč jdeme tak slepě za tím, kde cítíme jistotu. Jsme zaběhnutí v systému, který určitě není hloupý a je pojištěný zákony, které chrání lidi před zločiny a tváří se spravedlivě, oblečen do demokratického hávu. "Lidé, máte to co jste si zvolili. Pracujte a bude o vás postaráno. Za vaši práci a loajalitu se možná dožijete klidného stáří a důchodu. Nezapomeňte se rozmnožovat. Společnost potřebuje žít a to bez zvyšující se populace nejde. Přídavky, porodné. Pokud nemáte kde bydlet nabízíme hypotéku nebo úvěr. Zadlužte se. Musíte mít strach o vaši budoucnost. Peníze. Slyšíte!! Peníze. Daně, sociální a zdravotní pojištění. Celý život plaťte."Tak k nám promlouvá v řádcích i mezi řádky temný bratr svobody Strach. Strach o existenci, to je motor, který pohání tuto společnost. Myslíte,že k tomuto tu člověk je ? Že to je záměr universa? Že pár vyvolených, kteří si myslí, že vlastní většinu zeměkoule mají právo zotročit lidstvo a zničit planetu? Zlo vítězí, když dobří lidé mlčí.
Zkuste přemýšlet jestli je opravdu váš životní cíl mít doma plazmovou televizi s padesáti programy, hifi věž, před domem nejnovější auto, plnou ledničku, koupelnu obloženou italskou dlažbou a na zahradě před vilou bazén a v suterénu saunu. To co teď žijeme je na úkor dalších pokolení, které tu mohli žít. Myslím si, že i co se týče počtu obyvatelstva na planetě je tu kritický stav.Kolik lidí je schopna uživit? Co je smyslem života?


Slovo
06.08.2007
 

In principio erat verbum. Tak nějak začíná bible. V překladu to znamená „na počátku bylo slovo“. Co je to slovo a jakou má moc? Slovem můžeme cokoliv pojmenovat, slovo vyvolává představu a slova spojená do vět vyprávějí příběhy. Jsou zákonem i lží. Byly vytvořeny znaky, aby mohly být zaznamenány velké myšlenky a náš mozek se stal jejich překladačem. Slovo ať psané nebo mluvené je něco, co se v naší mysli rozkládá a my skrze něj vnímáme svět kolem nás v jiné dimenzi než obrazové. Čteme novinové články, učíme se z učebnic a prožíváme velké příběhy napsané mistry vypravěči. Je známo, že člověka bez fantazie nelze vyděsit. Zkuste někomu, kdo nemá fantazii vyprávět strašidelný příběh. Bude sice sedět a naslouchat, ale i nejpoutavější příběh ho zanechá zcela chladným. Naštěstí moc takových lidí není.
Já sám jsem člověk, ve kterém slovo vyvolává chvění. Vnímám i tóny a vím, že jsou tóny lahodící lidskému uchu stejně jako tóny, které varují nebo jsou vyloženě nepříjemné. Zkuste některý z těchto tónů umocnit slovem a přidejte k tomu emoci. Jinak mluví zamilovaný a jinak ten kdo je plný nenávisti. Na to, aby se mohla realizovat myšlenka, musí být převedena do slov a tónů. Myšlenka, není nic jiného než niterná mluva.
Historie nám dává spoustu příkladů, kde slovo a jeho projev dokázalo zfanatizovat davy.
Dnes je doba, kdy se na člověka útočí daleko rafinovanějšími způsoby. Ve hře jsou média, která v rukou mocnářů a jejich přisluhovačů činí z lidí otroky. Reklamy, dobře mířené politické komentáře, které dávají lidem status ovcí (musím se usmívat, když slyším naše politiky mluvit o americkém radaru). Člověk je od svých prvních kroků uveden do otrokářské společnosti. Je mu ukázáno jeho místo v societě, kde bude žít a je nakažen hned v zárodku nemocí spotřebního života. Sotva začne chápat už slyší slovo peníze a hned od začátku je mu vštěpováno jakou mají moc. Svět plný falešné morálky...
 

Motýl
30.07.2007
 

On seděl a pozoroval motýla. Chvíli jsem se na něho díval a sledoval jeho zaujatost. Motýl poletoval nad květinami,občas na některou sedl a za chvíli byl zase ve vzduchu . Ve tváři muže byl zvláštní výraz, jakoby mu rozuměl, nebo s ním byl v nějakém, mě nepochopitelném  spojení. Dlouho jsem se osměloval toho muže oslovit a hledal  jsem správná slova, aby má otázka nevyzněla prázdně a nesmyslně. Přistoupil jsem k němu a řekl „ Krásné, že?“ Muž se ani nepohnul,možná mě neslyšel a  tak jsem pokračoval „ Je krásné pozorovat tu jedinečnou lehkost motýlího letu,že?“ Muž se pousmál a znovu se upřeně  zadíval na motýla.
„Někdy bych chtěl mít křídla a létat jako ten motýl“, dokončil jsem myšlenku. V tu chvíli se muž zvedl a já zůstal stát,  v oněmění, neschopen slova, ani myšlenky.  Na zádech toho muže se skvěla  velká motýlí křídla , která roztáhl a bez jediného slova odletěl.

Co říká vítr..
30.07.2007
 

V noci přišel vítr, chvíli hledal rytmus a v nepravidelných nárazech se mi dobýval oknem do mé garsonky. Poslouchal jsem jeho zpěv a zachumlaný do deky jsem obdivoval jeho sílu a vytrvalost. Vítr přináší poselství a je v každém z nás mu porozumět. Slyšel jsem jak mi říká „ Pojď, spojíš-li se mnou svojí mysl, ukážu ti nespoutanou krásu pohybu, ukážu ti svobodu živlů. Budeme ničit i tvořit. Staneš se ohněm, vodou i vzduchem, budeš déšť, který bičuje zemi a svou vláhou vyživuje, budeš uragán, který se žene přírodou a vyvrací slabé a nemocné stromy. Budeš blesk, který zapaluje a čistí.“
Spojil jsem svojí mysl s jeho a vydal se do ulic. Narážel jsem do domů, čistil listy stromů ,klouzal po střechách , čeřil vodu a klepal na okna svých přátel i neznámých lidí, abych jim předal toto poselství, ale zavírali před námi  okna a nechtěli slyšet čím vším mohou být, pochopí-li vítr.

Poklad
30.07.2007
 

Díval se na ni a věděl že neexistuje, byla vysněná, součást jeho tvůrčí imaginace. Byla tak dokonalá, jak si jen dovedl představit. Jak zmaterializovat myšlenku? Osm minut jde světlo od slunce směrem k zemi . Vše co vidíme, vidíme ve světle které je osm minut staré. V noci je minulost ještě tíživější. Mixuje se tu starobylost různých částí  universa a promlouvá již zapomenutou řečí. Díval se na ni. Je to idea, pomyslel si, myšlenka, která má tvůrčí sílu. Snažil se jí dotknout, ale kdykoliv se o to pokusil, obraz se rozplynul. Soustředěně ho vyvolal zpět. Člověk žije v minulosti. Reálnost tohoto světa je v čase, který vnímáme s určitým zpožděním. Chtěl jí milovat, ale věděl, že pro tuto chvíli je jen obrazem, který je schopen vidět a že uplyne hodně světla než se mu podaří sjednotit tři principy tohoto vesmíru.  Odešel jí hledat....

 

Něco málo o mé osobě

Deník mystika

Hermes Trismegistos